Kladrubský zámecký pivovar a Život v řádu
Zrušení Josefem II. znamenalo pro klášter Kladruby vstup do bouřlivého období utilitárních změn a razantních přestaveb. Nejvýznamnější byla proměna budovy nového konventu na knížecí pivovar Windischgrätzů. Jak se přistupuje k jeho pozůstatkům a dalším novodobým zásahům v rámci právě probíhající realizace projektu „Život v řádu“ přibližují následující řádky.
Po zrušení kláštera v Kladrubech Josefem II. v roce 1785 byl celý areál využíván mnoha rozličnými způsoby (kasárna, muniční sklad, lazaret, invalidovna, nově zřízená expozitura). Období nejistoty skončilo, když celé panství koupil v aukci Alfréd I. Windischgrätz, který začal objekty kláštera využívat k hospodářským účelům. Součástí toho bylo i zřízení pivovaru v rozlehlé budově nového konventu. Stavební práce byly realizovány v letech 1863 – 1864 a v dalších etapách pak pokračovaly až do roku 1900 a jak bylo obvyklé u velkých panských pivovarů, i ten kladrubský byl vybaven ve své době nejmodernější technologií. A v roce 1873 se stal třetím nejproduktivnějším pivovarem v západních Čechách1. Pivo se v klášteře vařilo do roku 1933, téměř 70 let. Výrobní proces, a tedy technologie, byl nejvíce soustředěn do východního a severního křídla nového konventu, jež nyní prochází památkovou obnovou v rámci projektu „Klášter Kladruby – Život v řádu“.
Na základě archivních pramenů a dochovaných pozůstatků z tohoto vybavení byly v roce 2011 stavebně historickým průzkumem rozpoznány celkem 4 stavební fáze pivovaru. V první fázi (1863-1864) bylo pro pivovar využito východní, severní a jižní křídlo, k němuž byla přistavěna novostavba sklepů. V druhé fázi (1867) došlo pravděpodobně k částečnému rozšíření objektu u jižního křídla. Ve třetí fázi (1872-1873) bylo v prostoru rajského dvora starého konventu vybudováno nové humno. Poslední čtvrtá fáze (90. léta 19. stol.) rozšířila pivovarský provoz o nový objekt hvozdu a další přístavky na dvoře nového konventu, do západního křídla byla rozšířena sladovna a zásadně byly rozšířeny sklepy u jižního křídla nového konventu2.
Nejdůležitější části pivovaru byly v budově nového konventu rozmístěny takto: sladovna se nacházela v přízemí severního křídla a později také v bývalém rajském dvoře starého konventu. Hvozd probíhal přes všechna patra v severní části východního křídla budovy. Varna byla umístěna v dvoupodlažním sále východního křídla nového konventu (v prostoru současné knihovny), nad ní byl v druhém patře umístěn šrotovník. U varny se nacházely ještě další menší provozy např. ohřívač, kotelna a strojovna s parním strojem. Štoky, ve kterých se chladila mladina, byly situovány ve druhém patře v jižní části východního křídla. Spilka, stáčírna a plnící linka byly vloženy do přízemí jižního křídla a v přístavbě v místech klášterní zahrady na ně navazoval ležácký sklep. V ostatních interiérech nového konventu se nacházely další součásti pivovaru, např. v zimním refektáři byl sklad chmele, ve druhém patře severního a západního křídla sklad ječmene.
Vestavba pivovaru do konventní budovy, která by se dala označit za dobovou konverzi, se více či méně dotkla všech čtyř křídel a všech podlaží. Podle potřeb umístění vertikálních provozů byly vybourávány klenby, navyšovány či snižovány podlahy, jinde umisťovány nové příčky. Vrcholně barokní stavba nového konventu od K. I. Dientzenhofera byla razantně přizpůsobena novému využití a pivovarskému provozu.
Zásadním způsobem bylo přestavěno právě východní – vstupní – křídlo: v přízemí byly zbourány zdi vymezující průjezd na rajský dvůr (jediný vstup z prvního nádvoří). Vybourány byly klenby i v sousedních místnostech a vznikl tak velký sál výškově zasahující přes letní refektář v 1. patře a zaklenutím vstupující i do 2. patra, kde se nacházela bývalá klášterní knihovna. V tomto prostoru byla umístěna varna, z níž byl vyveden komín před průčelí konventu. Pod průjezdem byl vyhlouben suterén a do vstupní části ambitu rozdělené příčkami byla po zvýšení podlahy umístěna strojovna parního stroje. V této době byl zřízen nový, stávající, průjezd do dvora stojící mimo hlavní osu budovy.
Je třeba připomenout, že sami Windischgrätzové pronajali roku 1929 provoz v novém konventu akciové společnosti pivovaru ve Stodu. Ta zde působila do roku 1933, kdy byl pivovar definitivně vyřazen z provozu. Po ukončení vaření piva v klášteře si veškeré zařízení odvezla akciová společnost, co bylo k nepotřebě, se rozprodalo3. Od roku 1934 začali Windischgrätzové s opravami klášterních budov. Komín na nádvoří byl zbourán v roce 1936 a ve východním křídle (na místě varny pivovaru) zřídili svůj rodový archiv a knihovnu. Když bývalý klášter v Kladrubech v roce 1945 opouštěli, pozůstatky pivovaru byly dochovány již jen torzálně. Další masivní znehodnocení objektům bývalého kláštera přineslo poválečné využívání areálu Státním statkem (ustájení nemocného dobytka) a především Výkupním závodem ve Stříbře, který využíval nový konvent pro účely skladování obilí.
Stanovit jasnou koncepci památkové obnovy takto rozlehlé, dlouhými léty neúdržby stižené, budovy nebylo a není jednoduché. Vývoj myšlenek, úvah a konkrétních projektů podrobně popsal dlouholetý památkový garant kladrubského areálu, Ing. arch Z. Chudárek4. U nového konventu, který byl v některých částech v havarijním stavu (především jižní křídlo, jež nemělo od velkého požáru v roce 1875 ani střechu) byl již okolo roku 2004 zvolen, na základě v té době dostupných informací, návrat do barokní podoby s tím, že je potřeba obnovit základní komunikační trasu a stěžejní prvek celé stavby – ambitovou chodbu. V dalších částech se pak k obnově přistupuje s ohledem na hodnotné utilitární zásahy z 19. a 20. století. V souladu s tímto konzervačně – rekonstrukčním přístupem se dospělo ke kompromisu v případě bývalého průjezdu ve východním křídle. Byla zachována knihovna Windischgrätzů, avšak aby se obnovilo komunikační schéma, musela ustoupit pivovarská strojovna; v dlažbě byl pak naznačen průjezd na rajský dvůr. V roce 2011 se dokončila rehabilitace průčelní fasády s bohatou sochařskou výzdobou, čímž je znovu akcentován hlavní vstup a průjezd do někdejší benediktinské klausury. Z důvodu umístění knihovny však již jen symbolicky, nikoliv funkčně.
V rámci právě probíhající realizace projektu „Klášter Kladruby - Život v řádu“ budou instalovány dvě nové prohlídkové trasy. Ta hlavní (Klášter) zúročuje cenné dobové prameny – inventární soupisy kladrubského klášterního movitého i nemovitého majetku z listopadu roku 1785, kdy byl klášter zrušen. Smyslem interiérové instalace, na jejíž přípravě se pod vedením Mgr. S. Beránkové podílela celá řada externích specialistů z Univerzity Karlovy, Českého vysokého učení technického, Botanické zahrady Praha či společnosti ZIP o.p.s., je seznámit návštěvníky s tím, jak vypadal duchovní a pracovní život benediktinů na konci 18. století a navodit tak stav těsně před zrušením kláštera, včetně instalací výbavy známé z inventářů. Prezentována bude činnost v průběhu dne, roku a také celého života mnicha od jeho vstupu do kláštera. Pro umístění této trasy bylo zvoleno zejména 2. nadzemní podlaží severního a části východního křídla nového konventu a dále totéž podlaží západního křídla tzv. starého konventu. Z logiky věci v tomto případě převládá rekonstrukční přístup k obnově. Prakticky to znamená, že jsou v interiéru odstraňovány novodobé příčky a doplňovány kdysi vybourané klenby tak, aby byla co nejvíce obnovena barokní dispozice kláštera. I zde jsou však, pokud je to možné a výrazně to nekoliduje se záměrem obnovy zachovávány úpravy z 19. století - např. hlinková výmalba bývalých mnišských cel v patře severního křídla nového konventu. Součástí této trasy bude také rehabilitovaný rajský dvůr starého konventu, za doby pivovaru sloužící jako humno, jehož střecha byla zbourána na konci 60. let 20. století a od té doby se celý prostor nacházel v neutěšeném stavu.
Součástí druhé prohlídkové trasy (Zámek) bude nově, kromě stávajícího původního interiéru knihovny, místnost mapující historii rodu Windischgrätzů, místnost věnovaná Alfrédovi I. a Eleonoře a expozice věnovaná využití kláštera na konci 19. a v první polovině 20. století. Celá prohlídka by měla být zakončena krátkým promítáním fotografií (převážně z archivu NPÚ) dokládající stav klášterních budov až do cca 60. let 20. století. Tyto interiéry budou ještě doplněny o místnost v patře nového konventu vedle bývalé varny pivovaru (dnes knihovny), ve které byl v průběhu stavebních prací odkryt pozůstatek pivovarského provozu – tzv. „Vorwärmerraum“ (předehřívač).
V současnosti obnovované prostory jsou jen částí původního rozsahu projektu „Život v řádu“. V roce 2019, po zpracování prováděcí dokumentace, muselo být přistoupeno z důvodu nedostatku finančních prostředků k redukci projektu. V původním rozsahu projektu „Život v řádu“ byla speciální expozice věnovaná windischgrätzkému pivovaru v místnosti v prvním patře jihovýchodního rizalitu, kde jsou ještě zachovány některé pozůstatky pivovaru (transmise) a měly být součástí instalace. Bohužel po nutné redukci rozsahu projektu byla tato instalace z realizace vyjmuta (stejně jako konventní kaple, salla terena a část ambitu). S realizací expozice k pivovaru se v budoucnu rozhodně počítá. V každém případě budou po ukončení této části projektu pro zájemce přístupné místnosti v přízemí východního křídla, ve kterých se soustředí prvky z 19. a první poloviny 20. století, které bylo potřeba z různých důvodů z rekonstruovaných prostor přemístit (el. rozvodna ze vstupního vestibulu, různé izolátory, vypínače, líska z hvozdu). Podařilo se také zachovat rozsáhlou nálezovou situaci v místnosti vedle někdejší varny v patře východního křídla a také část kotelny v přízemí stejného křídla. Obě tyto části bývalého pivovaru budou in situ prezentovány veřejnosti buď v rámci prohlídkové trasy Zámek, nebo samostatně při speciálních prohlídkách.
Každý fragment pivovarského zařízení je aktuálně pečlivě dokumentován odborníky ze společnosti ZIP o.p.s. (Mgr. R. Široký, Ph.D. a Ing. arch. M. Profant). Je tak průběžně doplňováno stavebně-historické poznání etap rozvoje, který, jak se ukazuje, ve skutečnosti probíhal dynamičtěji, než jak známe z dobové plánové dokumentace a stavebně-historického průzkumu z roku 2011. Pokud se nový nález dostane do kolize s projektovanými úpravami, je jeho odstranění pečlivě posuzováno a je-li to možné, zachová se. Vždy je takové rozhodování složité, jelikož má přímé dopady na probíhající stavbu. Při realizaci prohlídkové trasy Klášter dochází zákonitě i k situacím, kdy jsou kvůli dodržení konceptu klášterní instalace, u funkčně důležitých prostor, pozůstatky pivovarského provozu odstraňovány. Samozřejmě – po řádné dokumentaci (např. mnišská šatna – převlékárna v části pivovarského hvozdu). Díky odbornému památkovému a archeologickému dohledu (Ing. arch. M. Zemanová a Mgr. L. Foster) jsou nová zjištění představována odborné veřejnosti - mimo jiné specialistům na historii pivovarnictví (Ing. M. Starec, Ing. J. Anderle). Pořádány jsou také archeologické komise.
Autoři článku: Mgr. Marcela Waldmannová a Ing. Milan Zoubek
Do článku přispěly: Ing. arch. Monika Zemanová, Mgr. Linda Foster a Mgr. Stanislava Beránková
Publikováno: 23. 3. 2021